Nedávno jsem se dostala v jedné FB skupině do diskuze s mladou ženou, která si zoufala, že stále nemá partnera a že když už se někdo objeví, stále se snaží dávat to, co chce dostávat, ale vůbec se jí to nevrací, tak co teda dělá špatně?
Jak jsi na tom se sebeláskou?
Tuhle otázku jí položila jiná žena. A protože sebeláska je moje téma, začetla jsem se. Ať to máme jednodušší pojemenuju ji pro tuto případovou studii třeba Jana.
Jana psala, jak si dává dost pozornosti ze všech stran. Stará se o své zdraví, hýčká se pěnami do koupele, kupuje si krémy, líčí se, stará se o své vlasy, chválí se. Taky vynechává škodlivé věci a hodně čte, maká na sobě, cvičí…
A tady jsem zavětřila. Něco tomu chybělo. A tak jsem ji napsala: „No dobře, Jani, a děláš to „protože se to má dělat“, nebo protože Ti to dělá radost? To je totiž důležitější, než to, co děláš. A taky si myslím, že by ses měla vykašlat na to, že budeš dávat pozor, zda dáváš ostatním to, co chceš dostávat, protože osobně z toho cítím kalkul, místo prožitku hodnoty, které by Ti měly být vlastní.“
Nadřela se jsem, abych byla tou, co jsem dnes!
V odpovědi na mou otázku se mi dostalo sáhodlouhého vysvětlení, jak strašně trpěla, aby se změnila, aby se učila ze svých chyb a změnila se, aby se cítila být lepším člověkem. Jak to nedělá proto, aby z toho něco měla, ale prostě taková chtěla být. (Taková vsuvka – už jen to, že cítíte, že se musíte změnit, abyste byli dost, znamená, že sebeláska je vaše téma jak vyšité a nic zvenku to nezachrání.)
Když jsem poznamenala, že tam stále vnímám ego a ne radost a lásku, bez kterých to zkrátka nemůže fungovat, byla udivená. Prý podle čeho tak soudím.
Z toho, jak to psala, jak popisovala aktivity a mluvila o sobě. Dělala věci jenom z hlavy. To může fungovat na začátku, ale dlouhodobě to bez srdce zkrátka fungovat nebude. A taky má Jana zoufale hladové srdce. (Tzn., že chce být milována za každou cenu.)
A odpověď mi to jen potvrdila: „Jenom jsem celý život nemilovaná, to je celé. To by složilo každého.“
Jsem alergická na rochnění se v programu „chudinka“ (všichni ostatní jsou zlí a já to schytávám), a tak se stalo, že jsem nastavila dost nekompromisní zrcadlo:
„Jano, máš pravdu. Jsi nemilovaná, protože nemiluješ sama sebe. Nikdy nenajdeš lásku venku, dokud každou svou buňkou nebudeš milovat sebe. Protože když jsi naplněná láskou, doslova z Tebe stříká a pak se k Tobě násobně vrací. Vím to, protože to žiju.“
A chudinka šla do boje: “ To jsou pěkné řeči, ale daleko od reality. Člověk se může mít rád, jak chce a někdy to nic nezmění na vztahu okolí. Nikde se přece nepíšu, že se nemám ráda. Kdybych se neměla ráda, vykašlala bych se na celou péči o sebe. Depresí už jsem si prošla. Vím, co je být na druhé straně. Tyhle univerzální návody neplatí na každého.“
Nepíšeš to, ale taky to nežiješ…
„Jani, nepíšeš to, ale taky to nežiješ. Děláš to mechanicky. A to funguje jen do určité míry. Sebeláska změní Tvůj život, když ji to dovolíš. Okolí totiž odráží Tvé nejniternější přesvědčení o sobě samé, a to jsi tady napsala: „celý život jsem nemilovaná“.“
Jana: „Okolím, ne sama sebou. Kdybych se neměla ráda, těžko bych v sobě našla vnitřní chuť žít. V té depresi jsem už byla na pokraji, trvalo to celé roky. V poslední chvíli jsem se vzchopila a objevila, že se dá žít jinak. Holt asi ne vše může být perfektní.“
„Podívej, Jani, sebeláska je moje expertní oblast. Poznám, kdy se lidé mají opravdu rádi a kdy se jen naučili dělat věci, proto aby se rádi měli. Můžeš se bránit, můžeš tvrdit, že to tak není. Je to Tvoje pravda. Ale co funguje mně i mým klientům, je zrcadlo okolí. Protože okolí se k Tobě opravdu začne chovat úplně jinak, ale až ve chvíli, kdy to nebudeš potřebovat, vyžadovat a očekávat, protože budeš tak plná lásky, že Tě ani nenapadne přemýšlet o tom, že jsi nemilovaná.“
Její odpověď jen potvrdila, že jsem zavětřila správně: „Když se budu mít úplně na 100% ráda, přece to nebudu potřebovat i od druhých. Nikdo se na 100% nemá rád. Každý má čas od času nějaké pochybnosti. Jsme lidé.“
Poselství na závěr
Ano, jsme lidé. Je pro nás přirozené milovat. Ale dokud nemilujeme sami sebe, nejsme schopni milovat ostatní. V ostatních najdeme jen to, co máme v sobě, protože to k sobě přitahujeme.
Prožívejte svůj život, naplňte ho láskou a radostí, protože život se nepočítá na nádechy a výdechy, jsou to chvíle, kdy zůstaneme na malou chvíli bez dechu, protože je zkrátka úžasný.
Pusťte sebelásku do svého života. Začněte 21denním afirmačním programem zdarma.
